Hodnocení politiků
Ve veřejném zájmu je mít dobré zákony, v zájmu dobrých politiků je pozitivní odezva na dobré zákony (a špatných politiků pozitivní odezva i na špatné zákony). Proto je nezbytné hodnotit politiky a jejich práci, potažmo preferovat kvalitu ve volbách. Jaké vysvědčení si odnáší sociální demokracie a další strany ve vztahu k životnímu prostředí?
Je třeba zdůraznit, že žádný politik a politická strana se nemohou vyhnout řešení střetů různých zájmů, kdy racionálně nelze preferovat vždy jen "ekologii" (i ochranář někdy musí volit cestu autem místo jednoznačně ekologičtější veřejné dopravy či chůze). Strany mají životnímu prostředí ideově více či méně blíže, různou blízkost mu mají i jednotliví politikové a jejich voliči, k zodpovědnosti by pak měli působit politici na voliče a naopak.
Referenční službu v hodnocení výsledné ekologické politiky poskytují nevládní neziskové organizace, které by v ideálním případě nikomu neměly dle jeho potřeby nadržovat (proto také to jejich označení "nevládní"). Ať vyjdeme z hodnocení těchto organizací, tak z vlastního úsudku, narazit můžeme nejen na preferenci ekologických rozhodnutí, ale i na samotnou otázku "co je ekologické" (je to atomová energie bez emisí, fungující recyklace PET lahví místo jejich vyplachování a rozvážení k opětovnému využití, nucení podnikatelských subjektů k ekologickému chování místo jejich dotování ze státní kasy....?).
Pokusme se tedy ekologické hodnocení ilustrovat a přiblížit. Bohužel u hodnocení Zeleným kruhem lze uvažovat, že jeho bývalá představitelka zasedá v nejvyšším orgánu SZ a pro jistotu za rok 2007 nebyly zveřejněny výsledky hlasování o zelených zákonech - objektivní přiznání výhry sociálním demokratům před zelenými poslanci by se asi jistým autoritám v tomto státě nelíbilo. Vlastní úsudek jak který zákonodárce hlasuje nechť si tedy bez této reference udělá každý sám. Zahledejme ve sněmovních tiscích zadáním např. hesla ekologie, všimněme si, kdo je předkladatelem ekologických a neekologických zákonů (které samozřejmě s ekologií také souvisí).
Sněmovní tisky - heslo "ekologie".
Za rok 2007 lze uvažovat, zda nejzelenějším poslancem nebyl poslanec ČSSD Robin Böhnisch - k ochraně přírody se hlásí, je naším sněmovním garantem a spolupředkladatelem řady ekologických zákonů. Tipy na další ekologické poslance ČSSD - "doyen" sněmovny prof. Jičínský, který řadu ekologických věcí hlasováním podporuje a Stanislav Křeček (původně geolog), který také stojí na straně životního prostředí.
Z dalších hodnocení vyplývá, že nejméně šetrnou stranou k životnímu prostředí je ODS a její představitelé. Je to hodně Ropáků (nutno vzpomenout, že se toto ocenění se rodí i pro sociální demokraty), málo procent hlasování ve prospěch životního prostředí, hodně "klausovského perlení". Hůře mohli dopadnout snad jen předlistopadoví komunisté:
Kdo je nejkrásnější? 2002–2006 :: 2006–2007 (Zelený kruh)
Ropák roku a Zelená perla (Děti Země)
Ve Straně zelených se zaobírají tím, že být nalevo u nich není trestné, samozřejmě v politice je asi nejdůležitější vztah k životnímu prostředí - to nakonec potvrzují plamenné projevy při volbě našeho "nového" prezidenta a tím, že strana řídí ministerstvo životního prostředí a podílí se na rozhodování o veřejných prostředcích.
Hodnocení bych zakončil pochvalou směřovanou k lidovcům, jejichž pozitivní hodnocení lze podložit závěrem Zeleného kruhu za roky 2002-2006 - procenta hlasování ve prospěch životního prostředí. U dnes již "jen stínového" ministra Ambrozka si lze všimnout hledění na zájem ochrany životního prostředí vzdor "modrozelené koalici" - s poslanci ČSSD podepsal tři ekologické zákony (o výrobě tepelné energie z obnovitelných zdrojů energie, novela zákona 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, novela z. o podmínkách obchodování s povol. na emise skleníkových plynů).
připravil: Jiří Jakl