Poslankyně Kalábková - ekologický přístup jí je blízký
2. 5. 2010
Tato mladá sympatická poslankyně kandiduje v Praze. Na čem jsme se shodli při osobním rozhovoru, co třeba sama dělá pro ekologii?
Na environmentální problematiky se tato poslankyně nespecializuje, důvěru ale vyslovila přístupu Petra Petržílka (garanta ekologické politiky ČSSD). Ekologickým alternativám se rozhodně nebrání a i v jejím každodenním životě si lze všimnout ekologických prvků.
Běžným lidem bývá nejbližší třídění odpadů - paní poslankyně se třídit také snaží, přeci není možné bezmyšlenkovitě spotřebovávat suroviny a valit kupy odpadů na skládky či do spaloven. Pro cestování po Praze rozhodně preferuje městskou hromadnou dopravu. Ta má dlouhodobě dobrý základ v podobě metra a navazujících tramvajových či autobusových spojů. Vynikající je propojení spojů, i když mnohé zájemce mohou uvnitř dosud odrazovat i objevující se tlačenice. Podobně jako mnozí další jen těžko chápe, proč se pražská ODS chlubí svojí MHD s poznámkou "jde to i bez dluhů", jestliže dluhy dopravního podniku již přesahují tři miliardy a jízdenky nám za poslední roky dost nemile podražily. Naftové autobusy by mohlo ve větší míře nahradit více vozidel na elektřinu (např. trolejbusy) či na zemní plyn.
A což otázka takových bateriových elektromobilů? Proč ne - jestliže ve městech nezapáchají, při stání nespotřebovávají energii a při brzdění se dobíjejí, také baterie jsou dnes hmotnostně a kapacitně "jiné kafe" (jak je vidět i na vývoji mobilů). Paní poslankyně je i příznivkyní lodní dopravy. Jen proti ekologickému rozumu jde představa potřeby betonovat říční toky, kolikrát i s cennou přírodou - ekologická lodní doprava (konstrukce lodí) by takové požadavky klást neměla. Snahy o ekologický přístup by obecně také neměly vést k paradoxům s předraženou elektřinou z fotovoltaiky zabírající úrodná pole či k problémům s některými biopalivy (v lepším případě nulový efekt snížení emisí a nepříznivé ovlivnění životnosti spalovacích motorů).
Na environmentální problematiky se tato poslankyně nespecializuje, důvěru ale vyslovila přístupu Petra Petržílka (garanta ekologické politiky ČSSD). Ekologickým alternativám se rozhodně nebrání a i v jejím každodenním životě si lze všimnout ekologických prvků.
Běžným lidem bývá nejbližší třídění odpadů - paní poslankyně se třídit také snaží, přeci není možné bezmyšlenkovitě spotřebovávat suroviny a valit kupy odpadů na skládky či do spaloven. Pro cestování po Praze rozhodně preferuje městskou hromadnou dopravu. Ta má dlouhodobě dobrý základ v podobě metra a navazujících tramvajových či autobusových spojů. Vynikající je propojení spojů, i když mnohé zájemce mohou uvnitř dosud odrazovat i objevující se tlačenice. Podobně jako mnozí další jen těžko chápe, proč se pražská ODS chlubí svojí MHD s poznámkou "jde to i bez dluhů", jestliže dluhy dopravního podniku již přesahují tři miliardy a jízdenky nám za poslední roky dost nemile podražily. Naftové autobusy by mohlo ve větší míře nahradit více vozidel na elektřinu (např. trolejbusy) či na zemní plyn.
A což otázka takových bateriových elektromobilů? Proč ne - jestliže ve městech nezapáchají, při stání nespotřebovávají energii a při brzdění se dobíjejí, také baterie jsou dnes hmotnostně a kapacitně "jiné kafe" (jak je vidět i na vývoji mobilů). Paní poslankyně je i příznivkyní lodní dopravy. Jen proti ekologickému rozumu jde představa potřeby betonovat říční toky, kolikrát i s cennou přírodou - ekologická lodní doprava (konstrukce lodí) by takové požadavky klást neměla. Snahy o ekologický přístup by obecně také neměly vést k paradoxům s předraženou elektřinou z fotovoltaiky zabírající úrodná pole či k problémům s některými biopalivy (v lepším případě nulový efekt snížení emisí a nepříznivé ovlivnění životnosti spalovacích motorů).
připravil: Jiří Jakl