Jdi na obsah Jdi na menu

Záchrana vymírající formy nosorožce

4. 11. 2009
Mediálně zajímavá se stala kauza spojená se záchranou severní formy (poddruhu) nosorožce bílého. Na Světě žije posledních šest kusů v ZOO Dvůr Králové, dvě zvířata v americké ZOO v San Diegu (údajně nepoužitelní k reprodukci) a čtyři jedinci jsou nezvěstní v národním parku v Kongu. Na záchranu existuje řada pohledů, problém je zpolitizovaný, vstupují do něho různé autority. Pro a proti jednotlivých řešení z ryze biologického pohledu jsem rozebral s doc. Fryntou z pražské přírodovědecké fakulty.

1) Zlepšit podmínky stávajícího chovu:
Nosorožcům lze zvětšit výběh a zatraktivnit jejich prostředí. Samo o sobě toto řešení nenabízí velkou šanci na zlepšení, vyžaduje i určitý čas na realizaci a možné problémy s vlastníky určených pozemků. Zvířata jsou zvyklá na místní klima a ZOO Dvůr Králové je v chovu ve srovnání se Světem velice úspěšná. Zvláštní výběh pro ohrožené nosorožce může být turistickou atrakcí a zařízení může sloužit jiným zvířatům i v případě nezdaru daného záchranného programu. Dané řešení není spojeno s rizikem drastických ztrát, jako v případě dálkového převozu starých zvířat.

2) Využití biotechnologií - umělé oplodnění:
Samo o sobě je toto řešení drahé a s nejistým výsledkem. Sperma nosorožců lze zakonzervovat (zamrazit) a jeho dostupnost dosud nepředstavuje závažný problém. Otázka oplození dostupných vajíček je složitější - nová se netvoří a dosud plodné jsou jen dvě samice. Uměle oplozené vajíčko se nemusí vyvíjet v děloze dárcovské samice, ale i v děloze samice příbuzného poddruhu. Vlastní techniku nelze volně zkoušet na tak vzácných zvířatech a je žádoucí její zvládnutí nejprve u příbuzných druhů (dosud se běžně neprovádí ani u ušlechtilých dostihových koní). I případný úspěch může oddálit vymření vzácné formy nosorožce o pouze jednu generaci - výsledkem bude dlouhodobě těžko životaschopná populace malého počtu geneticky velmi příbuzných mláďat.

3) Umožnění vzniku kříženců s jižní formou a následné šlechtění:
Toto řešení může proběhnout tak jako tak, není spojeno se zvláštními finančními nároky. V přírodě ke křížení ani v minulosti nedocházelo vzhledem ke geografickému oddělení populací severní a jižní formy. Umožnění páření samců vzácné severní formy nosorožců s formou jižní v nich může probudit zájem o sex. Současný nezájem o sex může souviset i s faktem, že posledních několik kusů severní formy je si blízce příbuzných. Výsledkem křížení by naopak mohlo být i obohacení genetické výbavy chovaných zvířat. Řešení není spojeno s aklimatizací zvířat a může zachovat vzácné geny v mladých živých zvířatech. Proti křížení se však může ozvat řada konzervativních odborníků sledujících určité ochranářské zájmy, vidících v křížení cosi nepřirozeného. Podobně se hlasy ozvaly proti záchraně koně převalského a zubra, kde v jednom případě byla použita dokonce klisna koně, v druhém okrajově bizon a výsledek dějiny rozhodně neodsoudí.
Obecně je toto řešení špatné, při záchraně jedné formy by se nemělo využívat křížení s jinou formou. V daném případě to ale může být také jediná možnost, která vůbec může vyjít. Dobrý výsledek je ale nezaručený, zejména s ohledem na možnou neplodnost kříženců (mimochodem jedna hybridní samice dosud žije, ale její rozmnožování je v rozporu s některými ochranářskými autoritami). Toto řešení by nemělo nahradit záchranu, ale lze ho realizovat. Nabízí se jeho realizace i přímo v jižní Africe, kde dokázali rozmnožit populaci 30 jedinců nosorožců na populaci čítající 3 tisíce jedinců. Naopak pokud by se za účelem křížení odvezli mladí samci z Afriky, bylo by to méně riskantní než převoz vzácných nosorožců do Afriky.

4) Transport do Afriky - buď do Keni, nebo JAR:
Transport je nákladný, rizikový a nedá se říci, že by africké prostředí muselo vyvolat potřebu nosorožců se pářit a chovaní nosorožci byli schopni přežít v přírodě. Vhodnou dobou k transportu s ohledem na změnu biorytmu je podzim či jaro. Keňa není tak stabilní země, ale je zemí původu severní formy. Proto by této variantě zatleskali konzervativní ochranářské kruhy. Zcela vyloučit nelze přítomnost dalších posledních jedinců v přírodě, není to však pravděpodobné. Volba této země k transportu představuje politický problém (problém s povoleními a místními politickými orgány), ale i problém veterinární (problém s aklimatizací, přítomnost parazitů se kterými se potýkala přirozená populace a na něž nejsou nosorožci z Česka připraveni). Naproti tomu JAR má Česku bližší klima a je to technologicky vyspělejší země. Nosorožce zde umí chovat, vědí co chtějí a jsou jim schopni nabídnout komfort. Není to však země původu severní formy a přímo nadšení konzervativních ochranářů pro tuto variantu čekat nelze.

5) Neudělat nic:
Takové řešení odsoudí veřejnost, nepředstavuje naději na záchranu - nic se nemění, dokud nosorožci prostě neumřou. Je to řešení nejlevnější a nepředstavuje riziko uspíšení smrti posledních kusů.

Uvedená pro a proti je potřeba zvážit a nabídnout řešení. Na tom se obvykle neshodnou různě zaměření odborníci, každý ale může zastávat nějaký názor. Můj skromný je s odbornou podporou rozšířit a zatraktivnit v ZOO Dvůr Králové chovný areál, samcům umožnit sexuální vybití s příbuzným poddruhem a vznik i kříženců, pokusit se o umělé oplodnění samic a zůstat u příprav možné cesty do Afriky. Rozvážný postoj nového vedení Kraje k přesunu nebyl od věci zejména z důvodu podezření zájmového přesunu nosorožců na soukromou farmu v Jihoafrické republice. Je ještě potřeba nalézt energii pro zlepšení chovu v ZOO a umožnění  i případných hybridizací (zachování genů alespoň v nějakých mladých a blízce nepříbuzných zvířatech), před případnou cestou do Afriky.

připravil: Mgr. Jiří Jakl

Ekolist.cz (7.10.2008)
ČT - Události (16.9.2009)
ČT - Nedej se (5.9.2008)
ČT - Nedej se (23.9.2009)

Obrazek