Jdi na obsah Jdi na menu

Ekologický textil

19. 3. 2009
Naše závislost na asijském textilu je ohromná, jen málokdo může říci, že na sobě právě nemá něco asijského. Není to až tak dávno, kdy se u nás pěstoval ve velkém len, fungovalo množství textilek a bylo možné pořídit si oblečení na míru u švadleny. Je nějaká souvislost ekologie a toho, co je s námi v tom nejbezprostřednějším kontaktu každý den?

Na úvod si upřesněme, co mohou být ekologické textilie. Základním předpokladem je, že to nejsou textilie dovozové, kdy dovoz je spojen s emisemi z dopravy, ale i potřebou budovat stále větší kapacitu přepravních systémů a dopravních cest - které opět vyžadují investice z veřejných prostředků a podepisují se na kvalitě životního prostředí a zdraví samotných lidí. Dále jde o samotný materiál, kdy zejména bavlna obvykle není spojena s ekologickou produkcí (nároky na závlahu, použití pesticidů). Materiálovou alternativou je u nás konopí a len (jsou hrubější a patrně zdravější při nošení, využitelné ve směsi s bavlnou). Zajímavá je i biobavlna (ekologicky vypěstovaná bavlna), ze které se dají vyrábět i např. dětské pleny (pro děti zdravější, ekologičtější, viz ekomimino).

Představa, že lidé najednou začnou kupovat ekologické textilie, je asi poněkud lichá a zkusme se zamyslet nad politickým řešením. Systém dnes dovoluje firmám nabídnout ekologický textil a v případě poptávky díky ekologické přednosti na takové nabídce na trhu vydělat. Problém je tu však s cenou, která je u ekologických textilií poněkud vyšší a zákazníka obvykle vede k výběru levnějšího výrobku. Zákazník ale ovšem může i ušetřit koupí dražších oděvů díky jejich větší odolnosti, která je ale v módním světě poněkud nedůležitá - i když o jaké módě v případě toho asijského textilu lze hovořit a nakonec objemnější šatníky nabízejí také možnost výběru dle aktuální módy. Tržní prostředí může též prostřednictvím reklamy směrovat zákazníky k preferenci výrobků s nějakou předností (i ekologickou), od dominantních asijských oděvních firem se ale takové reklamy dočkáme asi jen těžko.

Český ekologický textil nemusí být fikce, snad zvláště v době hospodářské krize. Případné dotace do odvětví domácího textilnictví jako takového by jistě nakonec mohly vyjít bez konečných negativních dopadů pro státní rozpočet, ale také s efektem řešení zaměstnanosti lidí, eliminace vzdálených transportů zboží a jistě obvykle neekologické výroby v Asii. I z textilní výroby mohou z ledasčeho plynout daně, ušetřit lze na podporách v nezaměstnanosti, evidenci nezaměstnaných a eliminovat negativa plynoucí z nezaměstnanosti jako takové (malá kupní síla, méně zdravý životní styl či nemožnost investic do vzdělání dětí, sklony ke kriminalitě, potažmo plynoucí další problémy pro stát).

Je žádoucí, aby textil nebyl cizím slovem v jazyce politiků - či snad poněkud chybějících političek. O jeho podpoře lze hovořit prakticky stejně jako o podpoře automobilového průmyslu, ba mít se do čeho oblékat může mít i větší prioritu než moci jezdit novým autem (i když třeba poháněným elektřinou). Trička s konopným vláknem se rozhodl nosit stínový ministr Petržílek (foto níže) - jeho příkladu se mohou držet i další politici a snad se dočkáme i změn nabídky, poptávky a podpory spojené s textilním odvětvím.

Připravil: Jiří Jakl

 

Obrazek