Jdi na obsah Jdi na menu

Význam lužních lesů mezi Dyjí a Moravou z hlediska ochrany hmyzu

21. 3. 2010

Významem lužních lesů mezi Dyjí a Moravou lze přirovnat k deštným pralesům, které sice tvoří jen asi sedm procent plochy zeměkoule, ale žije tam 60 až 80 procent všech živočišných druhů.
V českém a středoevropském měřítku je na tom oblast Soutoku, největší komplex zachovalých lužních lesů ve střední Evropě, podobně - vyskytuje se tam nejvíce druhů hmyzu, který ke svému životu potřebuje staré stromy. Některé druhy žijí pouze v této oblasti, některé jsou na jižní Moravě nejpočetnější a mají zde nejlepší vyhlídky do budoucna.
Z hlediska ochrany přírody se jedná o naprosto klíčové území, které bohužel postrádá odpovídající legislativní ochranu. Status evropsky významné lokality, jakkoliv je přínosný, nemůže nikdy nahradit ochranu na úrovni chráněných krajinných oblastí, potažmo národních parků.
Proto je snaha o prosazení vzniku CHKO v oblasti Soutoku naprosto prioritní a je třeba okamžité realizace tohoto projektu. Každý rok zpoždění je kritický a snaha o zmaření projektu je velice krátkozraká – co přinese krátkodobý zisk z vytěženého dřeva nyní, to budeme muset všichni zaplatit stonásobně ve snaze o obnovu ekosystému v budoucnu a ještě to bude trvat desítky či stovky let.
Přitom není třeba zastavit kácení, naopak lze snadno propojit lesnickou činnost a ochranu hmyzu. Jen je třeba zastavit velkoplošné holoseče, strojovou přípravu půdy a výsadbu monokultur borovic a jednoetážových porostů ve prospěch výběrové těžby a středního lesa. Nicméně pro prosazení těchto opatření je nutné mít legislativní oporu spočívající právě ve statusu chráněné krajinné oblasti. Pokud se situace nezmění, bude pokračovat a akcelerovat masivní vymírání mnoha druhů naší přírody.
Jedná se o jednu z nejbohatších lokalit obou sledovaných druhů u nás. Z výše uvedených čísel ale vyplývá že zde v současné době nastává radikální úbytek vhodných stromů jak pro páchníka, tak pro tesaříka obrovského. Situace je u obou druhů poněkud odlišná.
Vyhlídky páchníka se zdají být o něco lepší. Žije v různých druzích stromů a také asi není tak citlivý k zastínění jako tesařík. Postupně odumírají solitérní duby, které hostí zřejmě největší část populace. Jsou zde však sázeny skupiny jírovců. Kromě inventarizovaných 70 další desítky mladých stromků. Bohužel v žádném nebyl páchník zjištěn. Dále zde solitérně rostou původní jilmy, babyky, topoly, vrby a další. To jsou však opravdu pouze jednotlivé stromy a je jich jednoznačně nedostatek. Zcela kritický je stav solitérních jilmů, které byly dříve hojně zastoupeny a na kterých zde žije celá řada dalších ohrožených druhů brouků. Dnes roste na mapovaném území 13 ještě živých solitérních nebo v kraji lesa stojících jilmů! Staré solitérní duby nejsou nijak nahrazovány postupně odumírají a tak zde do budoucna nejspíše zanikne největší část populace.
Další část populace zde žije ve starých výstavcích v lesních porostech. Jedná se na mapovaném úseku o desítky stromů. Při současném způsobu hospodaření, kdy jsou maximálně ponechávány staré, původní výstavky a žádné další mladší stromy, které by je v porostu nahradily, hrozí brzy zánik i této části populace. Víc jak 50% mapovaných výstavků je již mrtvých.
Vyhlídky tesaříka, který je vázán pouze na osluněné duby jsou horší. Z mapovaných dubů je 48% již mrtvých a pouze 22% dosud relativně zdravých, tesaříkem ještě nenapadených a perspektivních do budoucna. Nejmladší generace solitérních dubů zde chybí zcela úplně. Pouze u zámečku Lány je kolem cesty a povodňové hráze vysázeno ca 200 mladých dubů. Bohužel, zcela nesmyslně je to americký dub červený!
Dubové výstavky v lesních porostech jsou ponechávány jen původní z nejstarší generace na dožití a nejsou nijak nahrazovány. Tesařík se v nich, pokud jsou zastíněné v porostu vyvíjí pouze v prosychajících silných vrcholových větvích. Veškeré porosty jsou přetvářeny na stejnověké monokultury bez jednotlivých starších stromů. V těch nemá tesařík ani páchník žádnou šanci. Z mapovaných lesních dubů je 53% suchých a 16% polo a skoro suchých. V těch se tesařík nemůže vyvíjet protože vrcholové osluněné části koruny jsou již zcela suché.
Další problém se týká obou druhů. Jednotlivé solitérní stromy postupně obrůstají hustým náletem, především babykou. Ze 339 solitérních, ve skupině a v kraji lesa rostoucích stromů je jich 40% obrostlých částečně a 22% zcela obrůstá husté křoví nebo jiné stromy. Je tak úplně zastíněna spodní nebo i střední část kmene a přinejmenším tesařík se zde nemůže vyvíjet. Toto se týká právě především starých dubů. Louky jsou zde sečeny jen velikými traktory a pod starými duby jsou napadané silné větve. Tento prostor zhruba o průměru koruny je proto vynecháván a postupně zarůstá. U stromů stojících na okraji lesa to znamená, že do něj postupně zarůstají. Jsou zde celé skupiny dubů původně rostoucích mimo les, dnes stojící uvnitř porostu. Navíc některé menší části luk oddělené kanály nebo jinou překážkou a mokré sníženiny kam se těžký traktor nedostane nejsou koseny vůbec. Některé části luk jsou pravděpodobně záměrně zalesněny ??
Jinak celá rozloha několika set hektarů luk je posečena najednou během několika málo dní. To se netýká sledovaných druhů, ale jsou tak ohrožováni mnozí jiní bezobratlí.
V roce 2008 proběhla další z inventarizací v polesí Tvrdonice. Ta poukázala také na naprostý nedostatek mladých solitérních stromů na loukách, kde staré duby nahrazují mladší jasany a topoly. Je zde ale relativně málo nejstarších stromů, nápadný je jejich rychlý úbytek (122 s průměrem 120 – 140 cm, 55 s průměrem 140 – 160 cm a už jen 19 nad 160 cm) a populace páchníka hnědého a krasce Eurythyrea quercus, kteří jsou na takových stromech více závislí než tesařík obrovský, jsou zcela minimální. Navíc většina inventarizovaných stromů je soustředěna do několika nevelkých porostů v jižní části mapovaného území. Jsou tak od sebe vzájemně izolovány velkými plochami stejnověkých, většinou mladších kultur, bez výskytu sledovaných druhů. Nejdůležitější a největší z nich jsou v okolí Saufangu a Vypálené. V severní části mapovaného území, kromě výstavků ponechaných po dohodě AOPK a LČR od roku 2007, byly téměř všechny inventarizované stromy soustředěny pouze v jednom porostu o rozloze méně než 1 ha a to na území o rozloze 450 ha!

připravil ing. Radek Hejda na základě závěrečných zpráv výzkumu tesaříka obrovského a páchníka hnědého zpracované pro AOPK ČR (autoři Hauck D., Čížek L.).