Jdi na obsah Jdi na menu

Běžná ekologie

28. 9. 2009

Trvale udržitelný rozvoj staví nejen na vytváření právního a ekonomicky motivačního prostředí pro různé firmy a podniky, ale i na přístupu jednotlivců. Co může pro ekologii dělat každý a jakou příležitost k tomu nabízí společenské prostředí?

Komunistická ideologie jednotlivcům ráda přikazovala a řídila je - mohl to být případ i ekologie, byl-li by na ni kladen důraz, krajně mohla být ale i zakazována. Liberální přístup naopak nevytváří dokonce žádné mantinely, žádnou motivaci, jedni doplácí na druhé či dokonce na chování sebe samých - nepřemýšlí nad dobrém či špatném v obecnější rovině, nevnímají co říkají přirozené autority, nějaká ekologie je nemusí vůbec zajímat. Teprve demokracie vede k zamyšlení nad vlastní zodpovědností, každému nabízí informace v podobě dostupného vzdělání, nakonec i chování firem není věcí jen krátkodobého ekonomického zisku, ale má právě nějaké dohodnuté mantinely. Ne jinak by to mělo být i v případě demokracie sociální.

Ekologie pro každý den (a různá ekologická desatera) by již měla být standardní součástí vzdělávání, je věcí osobního přístupu a obecného povědomí. O co v zásadě jde?

*Při nakupování zohledňujeme lokální původ výrobků, ekologickou výrobu (doložitelná ekoznačkou), úspornost zařízení (energetická úspornost). Největší motivací pro volbu ekologického produktu v tržním prostředí je pochopitelně jeho kvalita a cena (možnost ovlivnění zelenými dotacemi plynoucích z prostředků i na podporu zaměstnanosti a regionálního rozvoje).
*Odpady pokud možno třídíme a pozornost věnujeme i možnosti předcházení jejich vzniku (otázka jednorázových výrobků, obalů, resp. nebalených produktů - klasické případy menstruační kalíšky x vložky, textilní x papírové pleny, nebalená x balená voda). Snažíme se využívat recyklované materiály (problém ale např. s recyklovaným papírem do tiskáren, který není jednoduché vyrobit, nemusí se u nás ani vyrábět a může dokonce snižovat životnost tiskáren).
*V rámci možností a potřeb volíme ekologické dopravní prostředky a způsob dopravy. Díky možnostem elektronické komunikace lze potřebu dopravy vůbec omezit. Nejzdravější a nejekologičtější je doprava bezmotorová (chůze, cyklistika...), následovaná vytíženou dopravou hromadnou (vlak, autobus...). Pochopitelně dané prostředky nemusí být dopravou nejrychlejší (jakkoli dopravní zácpy ve městech jasně hovoří ve prospěch ekologické dopravy), lze jimi dopravovat jen omezené množství nákladu a řada míst je prostřednictvím hromadné dopravy reálně až nedostupných. Styl jízdy a druh pohonu/paliva (výhodný např. zemní plyn, elektrický pohon) mají další vliv na ekologii dopravy.
*Šetříme vodu a energie. Snažíme se o využití dešťové vody pro užitkové potřeby (zalévání, omývání...), využíváme úsporná zařízení (např. dva druhy spláchnutí na WC, energeticky úsporné spotřebiče...), energii lze ušetřit volbou vhodného zdiva a zateplení domů.
*Hromadné bydlení je výhodnější než rodinné (společné stěny se sousedy nejsou vystaveny vnějšímu prostředí), rekonstrukce často výhodnější než novostavba (zábor nové půdy pro zástavbu). V zahradách nezapomínáme na možnosti ovlivnění biodiverzity (úkrytové a potravní možnosti pro živočichy, volba neinvazních druhů).
*Preferujeme živé rostliny a živočichy místo jen zelených nátěrů, obrázků či vycpanin...

Za jakých předpokladů pak může ekologie nabízet pracovní příležitosti a nikoli naopak? Jde o výrobu úsporných zařízení a přechod na moderní technologie, využití ekologických materiálů s velkou přidanou hodnotou, zakázky na tvorbu přírodě blízkého prostředí a nikoli jeho ničení (revitalizace a zvýšení schopnosti krajiny udržet vodu místo regulací toků, meliorací či rekultivací), investice do čistírenských technologií (nabízí se prostředky EU), méně efektivní ekologická produkce znamená potřebu produkce ve větším množství (více práce, dokonce méně náročné a zdravější), pracovní příležitosti může přinášet i samotné poznávání přírodních hodnot (přírodovědné vzdělávání, ekoturistika). Co se má realizovat je otázkou přípravy volebních programů, volby každého voliče a povolební realizace (resp. k čemu politici vedou třeba i vlastním příkladem).

Připravil: Jiří Jakl